Krypta
Koflík a lžička sv. Prokopa
Milostný obraz sv. Prokopa
Studánka Vosovka
Prokopova (čertova) brázda
Křížová cesta
v Prokopově brázdě
Severní zahrada Sázavského kláštera

MILOSTNÝ OBRAZ SV. PROKOPA


Hugo Fabricius píše, že obraz zachycuje tvář sv. Prokopa po jeho smrti. Proto má sv. Prokop zavřené oči, což je jistě zvláštní. Obraz byl pravděpodobně namalován ok. r. 1600. Původně byl umístěn v klášterních ambitech. Přibližně od poloviny 17. st. začínají svědectví o zázračných úkazech na obraze. Sv. Prokop otvíral oči, díval se okolo sebe na lidi v kostele, výraz tváře se měnil. První takovou zmínku máme k roku 1638, kdy jedna děvečka z Kolína uviděla na obraze sv. Prokopa jako živého, jeho tvář se proměnila a děvečka úlekem omdlela. Další proměnu tváře a otvírání očí zaznamenali v r. 1660 poustevník Petr z Louňovic a Jan Viktorin ze Šternberka. Obraz byl přenesen do kostela, kde zázraky pokračují.
Otvírání očí sv. Prokopa spatřovaly celé skupiny poutníků najednou. V prosinci roku 1710 bylo těchto zázraků hned několik za sebou a máme je stvrzeny přísežným prohlášením svědků, Antonína Lieba a Františka Kaňky ze Sázavy a jiných. Viděl to i kněz sloužící mši svatou. Když se svědectví množila, arcibiskupská konzistoř poslala na Sázavu tříčlennou komisi, jejíž členové sami viděli sv. Prokopa otvírat oči. Když se na obraz podívali, měl sv. Prokop oči sklopené. Náhle však se pozvedly a pohybovaly se jako živé a to trvalo delší dobu. Když to užaslí komisaři viděli, padli před obrazem na kolena a jednomyslně zvolali: „Satis es, sancte Pater … Již dost, svatý otče“.
27. dubna 1711 arcibiskupská konzistoř zvláštním dekretem prohlásila svědectví o nadpřirozených jevech za pravdivá a obraz sv. Prokopa byl uznán za milostný. Zázraky dále pokračovaly. To bylo jakousi výzvou, aby byl den sv. Prokopa 4. červenec prohlášen za polodenní svátek, což se stalo dekretem ze dne 12. června 1711. V roce 1764 se v klášterním archivu nalézalo 86 písemných svědectví poutníků, kteří pod přísahou potvrzovali, že viděli sv. Prokopa otvírat oči, nebo že se měnil výraz jeho tváře, její barva nebo jeho pohled. Zázračné zachování obrazu za velkého požáru r. 1746 je nutno připsat také Boží moci a přímluvě sv. Prokopa.
Bůh dělá skrze obraz zázraky dodnes. Poslední svědectví je z léta roku 2006. Ve čtvrtek 20. července, v den sv. proroka Eliáše, viděly dvě ženy, průvodkyně a zaměstnankyně zámku, které byly v kostele se skupinou turistů, sv. Prokopa otevírat oči. Zajímavé je, že ani jedna z nich není praktikující katoličkou. Obě však řekly knězi, že viděly tento zázrak.