KRYPTA

Centrem Sázavského kláštera je kostel ve kterém jsou v kryptě uloženy ostatky sv. Prokopa. Poloha krypty odpovídá původní kryptě, kde byl sv. Prokop pochován. V kryptě, kde byl pohřben sv. Prokop, byly později pohřbeny i jiné význačné osobnosti. V 15. století chrám zpustl. Strop chrámu se zhroutil a probořil i strop krypty. Koncem 16. stol. byli požádáni horníci, aby z rumiště vyprostili ostatky sv. Prokopa. Byly odtud nevědomky vyzvednuty i různé kosti jiných zemřelých a převezeny dne 29.05.1588 do Prahy. Pražský arcibiskup Sobek, OSB později navrátil sázavskému chrámu rámě sv. Prokopa, ostatek, který byl oddělen od těla světce už roku 1205 a přechováván v katedrále sv. Víta v Praze. Ostatek sám přinesl na Sázavu roce 1669. Tím zase obživla v kláštere na Sázavě starobylá pocta sv. Prokopa a věřící lid tam počal opět putovat. Mnohé osady v Čechách začaly světit výroční památku sv. Prokopa dne 4. července slavnými službami Božími, čeští horníci ho začali uctívat jako svého zvláštního ochránce a rolnický lid si zvykl utíkat se k němu o přímluvu za úrodu.
Dne 25. března 2003, v den 950. výročí smrti světce, byl v kryptě chrámu na Sázavě symbolicky obnoven Prokopův hrob. Před nedávnem (1987) byly pomocí moderní techniky přezkoumány ostatky sv. Prokopa na Pražském hradě v chrámě Všech svatých. Prof. E. Vlček z nich verifikoval lebeční kost, která je pravá. Ostatní ostatky od Všech svatých patří jiným jedincům. Zbylé Prokopovy relikvie tedy pravděpodobně zůstaly vždy na Sázavě a leží stále v kryptě sázavského kostela pod betonovou dlažbou. Kromě nich byly pod oltářní menzu v kryptě uloženy apoštolským nunciem Mons. Enderem další verifikované ostatky.
Krypta s hrobem sv. Prokopa je místem, kde Bůh na jeho přímluvu učinil mnohé duchovní i fyzické zázraky. Připomeňme si aspoň některé z nich.
V Letopise Mnicha Sázavského jsou zaznamenány např. tyto zázraky z 13. st.:
Osvobození posedlého panoše u hrobu
Panoš jednoho šlechtice byl zachvácen takovým trápením zlého ducha, že nemohl ani stát, ani sedět, ani chodit, ani si nijak odpočinout. Konečně přišel do sázavského kláštera. Tam vešel do kostela, rozepjal ruce v podobě křídel a se strašným křikem chodil pozpátku, sem a tam běhal a neměl pokoje. Zatím se přiblížilo výročí blaženého muže (4. července) a lid se sešel k mešní slavnosti. Tu i on se slzami přistoupil k jeho hrobu, aby jej uctil, a náhle byl uzdraven a odešel odtud, zatím co lid i my jsme chválili Boha.
Osvobození a uzdravení polomrtvého a pomateného chlapce na hrobě
Jeden mladík, když ho rodiče v neděli pobízeli, aby s nimi šel na svatou mešní slavnost, odepřel a raději pospíchal k chlapeckým hrám. Když se však vracel domů, ďábel se ho zmocnil, svázal ho a svrhl do močálu, aby ho utopil. Tu on křičel a na pomoc se dovolával milosti Boží a jmen ostatních svatých. Zatím jeho rodiče přišli z kostela a čekali ho, ale on nepřicházel. I honem poslali jednoho chlapce hledat ho. Ten běžel stejnou cestou, kterou onen chodíval a uslyšel ho křičet. Zabočil k močálu, zděsil se, utíkal zpět a vyprávěl jeho rodičům, co se stalo. Oni přišli a nalezli ho polomrtvého a smyslů zbaveného. Dovedli jej k hrobu muže Božího, kde se vytrvale modlili, setrvávali v postech a bděních, a osmého dne se chlapci dostalo zdraví na mysli i na těle.
Ze 14. st. víme např. o těchto zázracích:
Slepá od narození uzdravena
V Kolíně v jedné zbožné rodině se narodilo slepé děvčátko. Kolik bolestí to způsobilo nešťastným rodičům. Mnoho a vytrvale se modlili. Léta ubíhala a slepota děvčete už se jim stala samozřejmostí. Děvče bylo velmi zbožné a mnohdy dokázalo povzbudit i zarmoucené rodiče. V roce 1321 jako obvykle vydalo se z Kolína velké množství poutníků na Sázavu. S nimi šli i rodiče slepého děvčete i ona sama. Děvče už cestou, kdy zpívali nábožné písně k Bohorodičce a velkému světci sv. Prokopovi, ucítilo v srdci velkou víru, že se na ní Bůh skrze svého služebníka Prokopa oslaví. Víra děvčete rostla, se když poutníci blížili k sázavskému chrámu. Když sestoupila s rodiči do krypty, kde je hrob sv. Prokopa, dotkla se s vírou kamenné desky nad Prokopovými ostatky. Potom pronesla kratinkou větu: “Svatý Prokope, pomoz i mně ubohé!” Z její očí vyhrkly slzy a najednou si uvědomila úžasnou věc: Viděla hrob světce a poprvé uviděla milou tvář svého tatínka a maminky. Všichni poutníci z Kolína sdíleli radost a vděčnost za ten velký den 4. červenec 1321. Tato událost probudila v jiných občanech města Kolína důvěru v mocnou přímluvu sv. Prokopa.
Uzdravení ženy z Kolína
Téhož léta roku 1321 přišla s vírou k hrobu sv. Prokopa žena, která byla shrbená a měla bolesti ve všech údech. Povzbuzena uzdravením slepé dívky i ona s vírou prosila na světcově hrobě za uzdravení. Když se dotkla hrobu, ucítila velké teplo v celém těle a když se vzpamatovala, stála vzpřímená a úplně zdravá. Se slzami vděčnosti začala hlasitě děkovat sv. Prokopu, což bylo k velkému povzbuzení všech, kteří byli v chrámu.