Rovná

P1010219

Kostel svatého Jakuba Většího v Rovné

Rovná byla kdysi samostatná osada, dnes je součástí obce Stříbrná Skalice. Jedná se o románský kostel z poloviny 12. století s dochovanými románskými freskami z 12. a 13. století a kamennými reliéfy se zvířecími motivy na severní fasádě a nad portálem, pocházejícími z 12. století. Díky své unikátní umělecké výzdobě představuje jednu z nejvzácnějších románských památek České republiky.

Kostel byl založen před rokem 1150, přestavěn pozdně románsky kolem roku 1240. Charakteristickou červenou barvu zdiva dodává stavbě červený pískovec z nedalekých Nučic. Jednolodní obdélný kostel s apsidou má hranolovou věž na západní straně. Loď kostela je plochostropá a do ní je otevřeno půlkruhovým obloukem podvěží. Stěny zdobí vzácné románské nástěnné malby. Během husitských válek byly okolní vsi vypáleny, ale kostel se zachoval nedotčen. Již ve 14. století byl kostelem farním. Do roku 1715 v něm sloužili benediktini ze Sázavského kláštera.

V 16. století proběhly stavební úpravy, během nichž byla původní panská tribuna přestavěna na kruchtu. V roce 1708 byla přistavena předsíň a sakristie, bylo vystavěno šnekové schodiště na věž a věž byla nově zastřešena. Zvon z kostelní věže byl zrekvírován v roce 1916. Původní sakristie přiléhala na severní straně ke vstupnímu portálu, který byl, po zbourání sakristie, při rekonstrukci v letech 1950-1953, zazděn. Kromě původní románské, kamenné oltářní mensy se v kostele nedochovalo žádné vnitřní zařízení, vyjma varhan pocházejících z poloviny 18. století.

V 50. letech 20. století prošel kostel citlivou rekonstrukcí; tehdy bylo odhaleno původní románské zdivo stavěné kvádříkovou technikou a románské nástěnné malby. Malby vznikaly ve dvou etapách: první etapa probíhala pravděpodobně krátce po výstavbě kostela po polovině 12. století. Druhá etapa zřejmě před polovinou století třináctého a malby jsou nepochybně ovlivněny spiritualitou benediktinů z nedalekého sázavského kláštera. V apsidě se nacházejí obrazy: Majestas Domini, apoštolové s poprsím Krista uprostřed a legenda o svatém Jakubu, na jižní a severní stěně pak christologický cyklus, na jižní stěně Kristův křest a na západní stěně legenda o sv. Mikuláši. Po přestavbě v roce 1708 vznikla na severní stěně barokní freska sv. Norberta.

V letech 2010-12 byly varhany zrestaurovány. V roce 2012 byly také v kostele instalovány nové dubové lavice.

Kostel byl zasvěcen sv. Jakubu Většímu – patronu horníků. Z toho lze usuzovat, že v okolí již tehdy probíhala hornická činnost. Toto patrocinium však nebylo v té době běžnou záležitostí. Když se od 10. století v západní Evropě vzmáhal svatojakubský kult, byl k nám s časovým odstupem importován převážně prostřednictvím benediktinských řeholníků a svědčí o vyspělém duchovním prostředí v okolí sázavského kláštera.

Za nejbližší inspiraci stavebních předloh kultu u nás je považováno Řezno s kostelem sv. Jakuba. Kamenné reliéfy vyobrazené na kostele v Rovné nesou stopy sázavské stavební hutě inspirované stavbou právě v tomto bavorském městě.

Svatý Jakub Větší (neboli Starší či Zebedeův)

byl jeden z dvanácti apoštolů – učedníků Ježíše Krista. Ježíš povolal Jakuba hned po Petrovi a jeho bratru Ondřejovi i s mladším bratrem Janem, když na lodi společně se svým otcem spravovali sítě. Podle evangelia oba velkodušně opustili otce i loď a šli za ním.

Podle zpráv Písma Jakub zaujímal mezi apoštoly významné místo. Spolu s Petrem a Janem byl Kristem povoláván k významným událostem: vzkříšení Jairovy dcery, proměnění na hoře Tábor, k modlitbě v Getsemanské zahradě apod. Po Ježíšově smrti a zmrtvýchvstání se těšil velké autoritě uvnitř prvotní církve v Jeruzalémě a byl prvním tamějším biskupem.

Jakub je autorem Listu sv. Jakuba, jedné z částí Nového zákona. Velký důraz je v něm kladen na nutnost nejen vyznávat víru ústně, ale konkrétně ji vyjadřovat v dobrých skutcích. Velice příznačnou v tomto listě je věta, podle níž je „víra bez skutků mrtvá“    (Jak 2,26).

Podle tradice byl v Jeruzalémě kolem Velikonoc roku 44 zatčen vojáky Heroda Agrippy I.  a na příkaz krále sťat mečem. Jakub byl první z dvanácti Kristových apoštolů, který podstoupil mučednickou smrt.

Podle jedné pozdější tradice hlásal Jakub evangelium ve Španělsku, které bylo důležitým regionem římské říše. Jiná tradice uvádí, že jeho hlavním působištěm byl Jeruzalém a Samařsko a že Španělsko stalo až domovem jeho ostatků. Město Santiago de Compostella, kde se uchovává světcova lebka, bylo nejvýznamnějším poutním místem středověku, které přitahovalo více poutníků než Řím nebo Jeruzalém. Místo Jakubova hrobu je stále předmětem velké úcty a dodnes cílem četných poutí Evropy i z celého světa.

Na dřívějších znázorněních vidíme Jakuba Staršího jako apoštola, většinou s knihou či svitkem evangelia. Později se objevuje téměř vždy jako poutník s holí, kloboukem, brašnou a mušlí hřebenatkou. Na některých zobrazeních jsou také poukazy na jeho mučednictví (atribut meče). Svatý Jakub (Santiago) je uctíván jako národní  patron Španělska, je také patronem poutníků, bojovníků, dělníků, horníků, kloboučníků   a lékárníků; vzýván je za dobré počasí i na ochranu před revmatismem.